Rozšíření a vzhled: Je to opadavý, až 4 m vysoký keř nebo menší strom. Borka je rozdělena na malá políčka, je nepříjemně páchnoucí, mladé větvičky jsou zelené, později leskle tmavočervené až červenohnědé, chlupaté. Letorosty jsou zelenavé, brzy se tmavočerveně nebo hnědavě zabarvující, s dření do 1 mm v průměru. Pupeny jsou nepravidelně vejčitě kopinaté, listy jsou vstřícné, krátce řapíkaté, eliptické až vejčité, na bázi zaokrouhlené až klínovité, na vrcholu zašpičatělé nebo hrotité, se 3 až 5 páry výrazných postranních žilek, na spodní straně chlupaté, na podzim červené (proto a pro zbarvení mladých větévek se jmenuje "krvavá"), řapík žlábkatý. Květy jsou uspořádány v okolících na koncích větévek, 4četné, bílé, páchnoucí, korunní lístky podlouhle kopinaté, na spodní straně chlupaté, kališní lístky 4. Plodem jsou modročerné až černé a bělavě tečkované peckovice o průměru 6 až 8 mm, které jsou nechutně hořké. V ČR dosti hojně rozšířený druh, zejména v teplejších oblastech (max. asi 700 m n.m.). Celkově roste v téměř celé Evropě, na severu po jih Skandinávie a východní Pobaltí, na východě po Ukrajinu, na západě od Portugalska.

Vzhled a rozšíření: Je to nízký, stálezelený strom, dorůstá výšky 3–6 m, má zelené větve, někdy vytváří trny. Vejčité, podlouhlé listy jsou kožovité, tupě pilovité, listové řapíky jsou asi 1 cm dlouhé, bez křidélek. Květy vyrůstají v paždích listů či na koncích větví, korunních lístků bývá 5–8, jsou bílé, na vrchní straně bývají narůžovělé, intenzívně voní. Plodem je bobule o velikosti až 14 × 8 cm. Slupka (perikarp) je ve zralosti sytě žlutá. Dužnina je rozdělena do 8–10 segmentů a má aromatickou, velmi kyselou chuť. Naprostá většina citrusů pochází zřejmě z Asie, pouze grapefruit je původem z oblasti Střední Ameriky (Karibik). Citroník pravděpodobně pochází z Indie, Barmy či Číny, už ve starověku byl zavlečen do Persie a Egypta. Dnes se druh pěstuje v subtropických oblastech celého světa v četných kultivarech.

Vzhled a rozšíření: Zmarlika Jidášova (Cercis siliquastrum) nebo zmarlika luštinatá, běžně známá i jako Jidášův strom, je jednodomý listnatý opadavý strom původem ze Středozemí s růžovými drobnými květy. Je opylován včelami. Patří mezi kauliflorické dřeviny, což znamená, že květy rostou i na kmeni. Dosahuje výšky 4–7 m a dorůstá šířky 3–5 m. Jsou to opadavé stromy nebo keře. Habitus je poměrně vzpřímený, nepravidelně větvený, kmínky a větve mají tmavošedou hladkou kůru. U nás jen vzácně vytváří stromovitý typ, spíše se setkáváme s keřovitými stromky. Listy jsou nápadité srdčité nebo ledvinité, celokrajné, světle zelené, řapíkaté 7–12 cm dlouhé. Květy, připomínající kapky krve, jsou fialově červené nebo purpurově růžové, shloučené ve svazečcích, často vyrůstají na větvích nebo i na kmínku, a to před olistěním. Květy mají široce zvonkovitý kalich s malými tupými zuby a motýlovitou korunou z nestejných plátků, z nichž 3 horní jsou menší, 10 volných tyčinek a stopkatý semeník. Kvete v dubnu a květnu. Plod je plochý a nafialovělý lusk (7–10 cm). Je úzce podlouhlý, s úzkým křídlem na břišním švu. Vyskytuje se ve východním Středozemí (jihovýchodní Evropa, Malá Asie, mediteránní oblast Blízkého východu), Irák a Írán. U nás se pěstuje většinou jako okrasný strom.

Vzhled a rozšíření: Cedr libanonský (Cedrus libani) je neopadavý jehličnatý strom z čeledě borovicovitých, kde je řazen do podčeledě borovicovité. Cedr libanonský je dlouhověký horský strom, nejstarší exempláře mají přes tisíc let. Dorůstá podle místních podmínek do výše 20 až 40 m, jeho kmen může mít v průměru až 3 m. Mladé stromy mívají pyramidální tvar koruny, u starších je koruna široce deštníkovitá. Někdy se jeho koruna vyvíjí již odspoda bez hlavního terminálu. Kůra je tmavě šedá až černošedá, u starších stromů brázditá. Tlusté větve jsou u mladých stromů vystoupavé, starší je mají vodorovné, případně se mohou pod svou váhou i mírně sklánět. Čtyřhranné, tuhé, zašpičatělé, tmavě zelené až modrozelené jehlice spirálovitě obrůstají hlavní větve a na krátkých bočních větvičkách jsou ve svazcích po 30 až 40. Bývají dlouhé od 15 do 30 mm a tlusté asi 1 mm. Dřevo je ze všech jehličnanů nejbělejší, má nejméně pryskyřice, je rovně rostlé, pevné, odolné dřevokaznému hmyzu i houbám. Samičí šištice na krátké stopce rostou vzpřímeně a jsou vysoké 8 až 10 cm a tlusté 4 až 6 cm, mají hnědou barvu a soudkovitý tvar, na vrcholu jsou zploštělé. Velmi hustě stojící semenné šupiny jsou až 5 cm široké. Samčí šištice jsou štíhlejší a vyšší, prašníky mají prodloužené spojidlo se dvěma podélně pukajícími prašnými vačky. Pylová zrna mají dva vzdušné vaky. Mezi opylením a vlastním oplozením uplyne delší doba, semena opouštějí rozpadavé samičí šištice druhým nebo až třetím rokem po opylení. Trojhranná semena velká od 15 do 18 mm mají čtyřhranné křídlo dlouhé asi 25 mm. Tento druh je rozšířen pouze na Blízkém východě ve státech Libanon, Sýrie, Turecko a na Kypru, roste v nadmořských výškách 1400 až 2000 m n. m., často již v subalpínském stupni s několika měsíční sněhovou pokrývkou a mrazy i pod −30 °C. Cedr libanonský byl v pohořích Libanon a Antilibanon v biblických dobách hojně rozšířen, postupně však byl pro své cenné dřevo téměř vymýcen a zbyla jen dvě torza v rezervacích Cedars of God a Al Shouf Cedar Nature Reserve. V menší míře se nachází v nepřístupnějších místech i na syrské straně. Ve větším rozsahu se zachoval v hůře dostupných pohořích Taurus a Antitaurus v Turecku, kde se převážně vyskytuje poddruh stenocoma. Dále roste ještě na Kypru endemický poddruh brevifolia, který je považován někdy i za samostatný druh.